což je špatně dostupná horská oblast na severozápadě Afghánistánu. Většinou tam žijí rodiny, které se vrátily z Iránu. Ženy a dívky nesmějí chodit do školy, i když po tom celý život touží, ekonomická situace je bezútěšná, většina lidí je bez práce.
Bohužel se dosud nenašla žádná organizace, která by v této nesnadno přístupné oblasti s kurzy gramotnosti začala. Ženy se ale nevzdaly a obrátily se s prosbou na Federaci (zastřešuje 400 ženských a dětských svépomocných skupin).
Ta rozhodla, že za našich 1000 dolarů otevře pro ženy z Qala Now tři kurzy gramotnosti. Peníze vystačí na plat jedné učitelky, která bude řídit dva kurzy. Třetí kurz povede dobrovolnice, která je ale velmi chudá a tak dostane malou odměnu. Díky tomu se počet účastnic kurzů oproti původním odhadu 30-40 zvýší na 60-82.
Kurzy budou trvat devět měsíců, účastní se jich dívky a ženy ve věku 15-45 let. Po absolutoriu dostanou od ministerstva vzdělávání certifikát. Naučí se nejen číst a psát, ale dozvědí se o lidských právech, právech dětí, hygieně a péči o zdraví.
Ta rozhodla, že za našich 1000 dolarů otevře pro ženy z Qala Now tři kurzy gramotnosti. Peníze vystačí na plat jedné učitelky, která bude řídit dva kurzy. Třetí kurz povede dobrovolnice, která je ale velmi chudá a tak dostane malou odměnu. Díky tomu se počet účastnic kurzů oproti původním odhadu 30-40 zvýší na 60-82.
Kurzy budou trvat devět měsíců, účastní se jich dívky a ženy ve věku 15-45 let. Po absolutoriu dostanou od ministerstva vzdělávání certifikát. Naučí se nejen číst a psát, ale dozvědí se o lidských právech, právech dětí, hygieně a péči o zdraví.
Některé absolventky začaly v rámci svých skupin psát knížky pro děti, pomáhají s péčí o děti a čtou i „náročnější literaturu“. Paní Khalida říká: „Když žena získá vzdělání, vzdělá se národ“. Ženy si uvědomují sílu vzdělání a ovlivňují tak celý národ.
Zde jsou názory několika účastnic:
Halima, 32 let. Žila jsem v provincii Bamyan, kde nebyly školy pro dívky a tak jsem nemohla chodit do školy. Jsem velmi šťastná, že můžu navštěvovat tyto kurzy.
Gul Sum, 22 let. Když jsem byla malá, otec mně nedovolil chodit do školy, ale já jsem vždycky chtěla umět číst a psát. Nyní jsem vdaná a manžel mně dovolil tyto kurzy navštěvovat. Jsem nadšená!
Robaba, 20 let: Když jsem byla malá, maminka měla každý rok dítě. Měla jsem mnoho sester a bratrů a musela jsem mamince pomáhat a tak jsem neměla čas chodit do školy. Nyní jsou sestry a bratří starší a tak mohu chodit do kurzu. Jsem velmi šťastná!
Názory ostatních studentek jsou podobné. Žijí v provinciích, kde nejsou školy pro dívky nebo jim nebylo dovoleno do školy chodit. Jsou šťastné, že jednoho dne budou umět číst a psát.
Halima, 32 let. Žila jsem v provincii Bamyan, kde nebyly školy pro dívky a tak jsem nemohla chodit do školy. Jsem velmi šťastná, že můžu navštěvovat tyto kurzy.
Gul Sum, 22 let. Když jsem byla malá, otec mně nedovolil chodit do školy, ale já jsem vždycky chtěla umět číst a psát. Nyní jsem vdaná a manžel mně dovolil tyto kurzy navštěvovat. Jsem nadšená!
Robaba, 20 let: Když jsem byla malá, maminka měla každý rok dítě. Měla jsem mnoho sester a bratrů a musela jsem mamince pomáhat a tak jsem neměla čas chodit do školy. Nyní jsou sestry a bratří starší a tak mohu chodit do kurzu. Jsem velmi šťastná!
Názory ostatních studentek jsou podobné. Žijí v provinciích, kde nejsou školy pro dívky nebo jim nebylo dovoleno do školy chodit. Jsou šťastné, že jednoho dne budou umět číst a psát.