Jedním nejvýraznějších důsledků válečných událostí a poválečného vývoje v Čečensku je sociální izolace jednotlivců i rodin. Čečenská společnost je poválečně stabilizovaná způsobem, který v sobě nese prvky nepředvídatelnosti. Strach z bomb byl vystřídán jiným druhem strachu, o němž se ovšem nemluví.
Život jde dál a vztahy trvají. Díky léta trvajícímu činorodému kontaktu se nám daří s menšími nádechy a výdechy průběžně vytvářet typy služeb, které citlivě reagují na aktuální potíže nejzranitelnějších lidí – dětí, žen a starých lidí. Základním bodem je vždy obnova energie a činorodosti. Vše, co společně vymyslíme, má od začátku společného jmenovatele – obrátit kormidlo nepřízně osudu a obnovit vědomí osobní důstojnosti a sebevědomí. Základní akční zásadou je tedy zrušení stavu sociální izolace a obnova smyslu společenství, jehož původní síla byla v této zemi rozbita.
Náš poslední běžící projekt Delikatesy vznikl na podzim v r. 2016 při jednom z krátkých pobytů naší věrné kolegyně Rozy. Během rozhovoru o tom, co se děje, jsme společně identifikovaly typ pomoci pro ženy, jejichž soukromý život byl poznamenán řetězovými neblahými událostmi (velmi často se jedná o ženy, kterým se ztratili příbuzní a ty, které byly obětmi či svědky organizovaného násilí) a které díky tomu žijí delší dobu ve vnitřní i vnější izolaci. Jednalo se o různé typy násilí kombinované většinou se špatnými sociálními podmínkami. Ukázalo se, že je třeba vytvořit pro ně tři typy servisu – zdravotně-psychologický, sociální a právnický. Zkušenost ovšem ukázala, že nejtěžším krokem pro tyto ženy je vůbec si o pomoc říci. Proto jsme vytvořily mezistupeň pomoci s názvem Delikatesy, což je v podstatě pokračování myšlenky Rodinného institutu pro mladé dívky, který tomuto projektu předcházel a navazoval na program komunitního centra Doezal. (Historie našich aktivit v Čečensku je dostupná v archivu Česko-čečenské společnosti na vyžádání) Zároveň je zde ve hře i praktická zkušenost organizace, která se po dvě dekády věnovala lidskoprávní činnosti. Projekt Delikatesy je svého druhu putovní škola vaření se zaměřením na tradiční jídla i kulinářských speciality. Kromě získání nové inspirace a dovednosti je to ale i cesta k pospolitosti, která vybavuje ženy ztracenou schopností komunikovat. Následující rok 2017 byl tak trochu startem do neznáma. Poptávka po putovním kurzu nás všechny překvapila a stimulovala. „Cikánská pošta“ funguje bezvadně, píše v jedné zprávě kolegyně Z.; nebylo vůbec třeba se zabývat nějakou propagací projektu. Naše dvě čečenské hybatelky byly nadšené a překvapené.
Vše by nevzniklo, nebýt pomoci jednotlivých přátel a dlouholetých věrných soukromých podporovatelů a přátel zde, v Čechách. Za nashromážděné peníze bylo možné zaplatit psycholožku, sociální pracovnici a právníka. Během roku 2018 se začalo jezdit do čím dál tím vzdálenějších obcí. Do nákupu potřeb, benzinu a potravin investovaly ženy ze svých vlastních zdrojů. Posledním místem v roce 2019, kde Roza a Zargan uspořádaly kurz, je horská vesnice Bamut v Ačchoj-martanském rajonu, v místě, které se proslavilo nejtěžšími boji během posledních dvou ozbrojených konfliktech a které bylo kompletně rozbořeno. Teprve v posledních letech se sem postupně vrátila padesátka původních obyvatel. O „Delikatesách“ se dozvěděli a vyžádali si je, počátkem prosince jsme dostali fotozprávu. (příloha)
Projekt průběžně s tím, jak se daří nám dát dohromady základní finanční injekce, pokračuje dál. Vytvořil si svou stabilní poptávku a ukázal mnoha ženám cestu, jak si též drobnou kulinářskou domácí výrobou dopomoci ke skromným výdělkům v místních komunitách. Pomohl vzniku vztahů, které dříve neměly důvod ani prostor.
Ve své poslední, prosincové zprávě Roza (hlavní vynálezkyně receptů a vedoucí kurzů)shrnuje přínos Delikates takto:
Jano, prioritou Delikates se jeví opravdu dobrá věc: Děvčata se po absolvování kurzů naučí nejen vařit! Ony tu často najdou stimul pro život! Na začátku je víc než očividné, že přicházejí uzavřené, schované v sobě, stydí se, dokonce i když to jsou sousedky, nedůvěřují si navzájem. Po třech lekcích si spolu najednou povídají, smějí se, dělí se o své dojmy, smutky, problémy a radosti. To je pro mne vskutku výrazný poznatek – vidím mladé ženy, které se najednou vynoří z dlouhotrvajících depresí. No a samozřejmě mnohé, ty nejšikovnější, začnou samy potom trochu vydělávat, pokoušejí se dodávat do místních obchodů či kaváren svoje domácí pečeniny a polotovary, čtyři ženy už dostávají zakázky na výpomoci při pečení, vaření, servírování a úpravy stolů na svatbách. Ale samozřejmě – vždycky na začátku je to těžké. Cítíme nedůvěru, strach, obavy, že po nich něco budeme chtít. Je zcela nezvyklé, že by něco tady bylo zadarmo, ostatně jak zdejší přísloví praví – „jen sejra v myší pasti je zadarmo“! NO, takhle tu tedy žijem.
Nejhlavnější na to asi je, že ty ženy, které naše kurzy navštěvují i se svými rodiči, jsou velmi vděčné i za to, že je to pro ně společenská událost, často první po dlouhých letech, že mají možnost se bezplatně něco přiučit a ještě se k tomu najíst a duševně a morálně zrelaxovat. Kurz postupně získal velmi důvěryhodný kredit. Říkají – „my přitom všecko špatné zapomeneme. Poznáme na chvilku co je radost a pokoj a odcházíme nejen s tím, že jsme se naučily připravit nové pokrmy, ale ještě jsme se přitom dobře najedly. A dobře se nám potom spí.! A ještě k tomu všemu se podivují tomu, když jim vyprávíme o vás, díky kterým se toto uskutečňuje, aniž byste nás znali. Hodně to pro ně znamená a tak vám všem moc přejí pevné zdraví.
Jak dál?
Chceme chod kurzů a možnost návazných služeb pochopitelně udržet i v prvním roce let dvacátých. Prosíme, pokud uznáte za vhodné projekt dál podpořit, můžete přispět na transparentní sbírkový účet Berkatu: Čečensko 544905/5500
Na duben 2020 připravujeme tzv. Vděčné česko-čečenské odpoledne. S kulturním programem, ukázkou kurzů Delikates, jíž se naše dvě čečenské činovnice-dobrodějky osobně zúčastní.
Jana Hradilková, 4.1. 2020