Pan Saša by se mohl ze Sivirska už dávno přesunout do bezpečí. Jenže tu má partu kamarádek, které z různých důvodů Sivirsk ležící jen několik kilometrů od fronty opustit nemohou, nebo nechtějí. Bez jeho mužské síly, zručnosti a rozvahy by tahle komunita možná nepřežila. Nabízeli jsme mu evakuaci, prý by spíš potřeboval benzínovou pilu, aby mohl v troskách lépe dobývat dřevo (teď má ruce samý mozol, jak trámy a okenní rámy porcuje pilkou) a generátor. Všichni totiž žijí už mnoho měsíců ve sklepě, každý má svou kóji, které říká pokoj, ale s topením a světlem to je na levačku. Díky Ivě Zímové, Berkatu a našemu berkatímu společníkovi dobrovolníkovi Iljovi mají v Siversku všechno, co potřebují, aby se dožili konce války.
